Všimli jste si, jak se za posledních 20 let změnil svět? Vznikla digitální dimenze, nová dimenze lidské existence. Vstupuje do všeho, od globálních konfliktů, přes ekonomiku, mezilidské vztahy až po ty nejintimnější vrstvy našeho života. A vstoupila také do dětství. Vstoupila do něj tak, že současnou nastupující generaci lze s trochou nadsázky považovat za odlišný lidský druh. Současné děti vstupují do světa, je diametrálně odlišný od toho, co v dětství zažili jejich rodiče (a učitelé). A musejí se vyrovnávat s problémy a výzvami, které jejich rodiče neznali. Jejich rodiče totiž sami těžce zápasí s faktem, že digitální dimenze obrátila jejich představy o životě naruby. A v této situaci vlastní nejistoty a často marné snahy pochopit, o co vlastně v nové a stále se měnící realitě kráčí, mají vychovávat avzdělávat děti pro budoucnost. K čemu mají své děti vést? A dělají to? Co je třeba k tomu, aby jejich děti nebyly jen datovými dojnicemi, pasivními konzumenty cukrů a kybercukrů?